Příběhy našich studentů
Jakub
Nano a mikrotechnologie v chemickém inženýrství
„Nanotechnologický výzkum je výzkum budoucnosti – jdeš naproti trendu zmenšování veškerých technologií.”
Na střední se Jakub profesionálně věnoval hokeji a do školy si chodil spíš odpočinout. Všechno mu šlo, ale ne vše ho bavilo. Na základě přednášky o vlastnostech křemíku se nakonec rozhodl pro studium chemie na VŠCHT.„Fascinovalo mě, že se dá křemík využít při léčbě rakoviny. Chtěl jsem o tom zjistit víc!”
Jakub je zvyklý fungovat v týmu, učit se v týmu a být v pohybu. Proto se nejvíc našel v laboratoři.
„Bill Gates říkal, že máš dát práci těm lidem, kteří si ji dokáží zjednodušit a vymyslet nové cesty. V laborkách aplikuješ svoje znalosti v praxi a snažíš se vyladit celý proces,” vysvětluje.
Jakub navazuje na výzkum křemíku a ve své práci pokračuje na akademii věd.
„Najednou se přistihneš, že pracuješ s největšími kapacitami na věcech, o kterých si možná ještě před rokem pořádně moc nevěděl. Oni tě respektujou a berou. Navíc si můžu už při škole něco vydělat tím, co mě baví! Z toho mám obrovskou radost a zároveň cítím velkou pokoru,” dodává Jakub.
Práce v laboratorním týmu se podle Jakuba nejvíce podobá hokeji.
„Je to vlastně hokejová situace – každý si hlídá svého hráče. Když mu něco nejde, jdeš mu pomoct. Zkouška je něco jako zápas – nemůžeš to vzdát. Když to nevyjde, poučíš se a příště to jdeš zkusit znovu!”
Katka
Chemické inženýrství a bioinženýrství
„Představ si, že máš obří továrnu, chceš být efektivní a vylepšit ji. Chemický inženýr ví, co se ve fabrice děje na všech úrovních. Přichází s řešením, jak to jde dělat jinak, jak toho lze dělat víc, aby to stálo míň.”
Kačku na střední škole nelákala vyloženě vědecká kariéra. Bavila ji matematika i chemie a vylučovací metodou došla k VŠCHT. Představa zdlouhavé laboratorní práce akční Kačku příliš neoslovila, proto zamířila ke studiu chemického inženýrství.
„Nejsem vůbec analytik. Vždycky jsem byla spíš akční člověk. V době, kdy ostatní prváci ještě hledali záchody, já už vedla skupinu erasmáků,” popisuje pobaveně Kačka.
Kačku žene vpřed velká zvědavost, ráda zkouší nové věci a ve své bakalářské práci se pustila do experimentálních vod.
„Vyráběla jsem nanočástice z polymerů, do kterých se v budoucnu budou kapsulovat léčiva. Celou aparaturu jsem si k tomu musela postavit sama, protože jsem se rozhodla zkoušet to tak trochu novou metodou.”
Baví ji vést lidi a svou budoucnost vždy viděla spíše ve vedení týmu než výzkumu.
„Když jsem byla malá, vymyslela jsem si, že změním svět. Ale pak mi došlo, že ho nezměním sama,” směje se.
Na začátku se bála, aby na škole nebyla za “strašného hňupa”, ale byly to obavy marné. Říká, že na VŠCHT nepotkala jediného tuctového člověka. Studium ji otevřelo obzory a naučilo trpělivosti.